
Za účelem zajištění nenarušeného chodu společností je potřeba v podnikatelském prostředí vymezit určité mantinely pro členy statutárních orgánu při výkonu jejich funkce, a to především pro střet zájmů. Jedním z právních nástrojů k dosažení tohoto zamýšleného stavu je právě zákaz konkurence členů volených orgánů.
V dnešním článku níže rozebereme zákaz konkurence jednatele společnosti s ručením omezeným.
Související pojmy
Primární povinností jednatele s.r.o., jako člena voleného orgánu obchodní korporace, je tzv. povinnost péče řádného hospodáře, která je obsažena v ust. § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „OZ“).
Zákonodárce povinnost péče řádného hospodáře ve výše zmíněném ustanovení vymezuje jako povinnost jednat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí, z čehož lze dovodit dvě základní složky této povinnosti – tedy povinnost loajality a řádné péče.
Povinnost loajality
Povinností člena voleného orgánu obchodní korporace je jednat v nejlepším zájmu. Jeho úkolem je tedy především sledovat a prosazovat zájmy obchodní korporace, a to i před zájmy svými či zájmy třetích osob. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá[1], že člen voleného orgánu je členem od okamžiku vzniku funkce do jejího zániku a je nezbytné, aby se zdržel všeho, co odporuje zájmům obchodní korporace, a to i tehdy, když zrovna neplní povinnosti spojené s výkonem funkce. Povinnost loajality člena voleného orgánu však nelze chápat striktně jako příkaz hájit zájmy obchodní korporace.
V případech, kdy člen voleného orgánu bude jednat ve svých vlastních záležitostech (zásadně může hájit především své vlastní zájmy), pamatuje právní úprava střetu zájmů na situace, kdy jsou osobní zájmy člena voleného orgánu v rozporu se zájmy obchodní korporace. V těchto případech platí, že je v zásadě vyloučeno (ledaže zákon stanoví jinak), aby člen voleného orgánu jednal za společnost v situacích, kdy jsou jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti.
Povinnost řádné péče
Povinnost řádné péče představuje požadavek na člena voleného orgánu obchodní korporace, aby jednal s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Za dobu účinnosti zákonné úpravy však bylo judikatorně dovozeno, že člen voleného orgánu sám o sobě zmíněnými znalostmi nemusí disponovat (nemusí být odborníkem či profesionálem z daného oboru), ale „…nemá-li jednatel pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má, přičemž součástí péče řádného hospodáře je schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které potřebné znalosti a dovednosti nemá…“ [2]
Co se týče pečlivosti člena voleného orgánu, není tato nikterak OZ blíže upravena či rozvedena. V rámci zákona o obchodních korporacích („dále jen jako „ZOK“)[3] je však řádná péče objektivizována do tzv. pravidla podnikatelského úsudku, kdy se stanoví: „Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.“
Zákaz konkurence
Právní úprava zákazu konkurence je v našem právním řádu značně roztříštěná. Základním ustanovením je však ust. § 432 OZ, Dle tohoto ustanovení se zákaz konkurence vztahuje na každou osobu, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu. Z důvodu takto širokého vymezení je však nutno zmínit, že se tato obecná úprava použije toliko subsidiárně, neexistuje-li zvláštní zákonná úprava.
Speciální úpravu zákazu konkurence, jež se vztahuje na členy statuárních orgánů obchodních korporací, nalezneme v mnoha ustanoveních ZOK. Účelem zvláštní úpravy v ZOK je především chránit zájmy společnosti a zajistit, aby jednatel, jakožto osoba s rozhodovací pravomocí, nejednal v rozporu se zájmy společnosti.
Dle ust. § 199 ZOK, neurčí-li společenská smlouva jinak, jednatel nesmí:
- podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného,
- být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání nebo osobou v obdobném postavení, ledaže se jedná o koncern, nebo
- účastnit se na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo podnikání.
Zde je potřeba uvést, že zmíněná úprava zákazu konkurence dle ust. § 199 ZOK je celkově dispozitivní, a tudíž lze společenskou smlouvou vnitřní vztahy ve společnosti upravit odlišně (tj. vybrané zákazy konkurence patřičně rozšířit či naopak zúžit či zcela vyloučit).
Důsledky porušení zákazu konkurence
Dle ust. § 5 ZOK platí, že „Obchodní korporace může požadovat, aby jí ten, kdo porušil zákaz konkurenčního jednání, vydal prospěch, který v důsledku toho získal, anebo aby na ni převedl z toho vzniklá práva, ledaže to vylučuje povaha získaných práv; to platí obdobně pro každého jiného nabyvatele tohoto prospěchu nebo práva, ledaže tento nabyvatel jednal v dobré víře.“
Výše zmíněné ustanovení umožňuje, aby obchodní korporace vznesla své nároky i vůči dalším nabyvatelům prospěchu nebo vzniklých práv, ledaže byli nabyvatelé v dobré víře. V rámci soukromého práva však platí, že se dobrá víra presumuje (viz ust. § 7 OZ) a je proto na obchodní korporaci, aby prokázala absenci dobré víry nabyvatele.
Závěrem nutno podotknout, že porušení konkurence jednatelem bude zpravidla znamenat i porušení povinnosti loajality, přičemž je v takové situaci možné požadovat náhradu škody za porušení péče řádného hospodáře ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ.
Společenská smlouva je zásadním dokumentem, který determinuje následnou existenci a fungování obchodní společnosti. Právě z toho důvodu je třeba v ní podchytit veškeré možné scénáře, které mohou nastat (včetně zmíněného zákazu konkurence) a jsou schopné ohrozit tím fungování Vaší společnosti.
Ať se již potýkáte s problematickým jednáním statutárního orgánu, či jen potřebujete správně a odborně nastavit např. společenskou smlouvu - v naší advokátní kanceláři nám problematika obchodního práva není nikterak cizí, a proto jsme právě my tou správnou volbou pro Vás!
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2695/2018.
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008.
[3] Zákon. č. 90/2012 Sb, Zákon o obchodních společnostech a družstvecha