Běžný spotřebitel je právní pojem, kterým se označuje typizovaný model spotřebitele – tedy průměrně informovaná, pozorná a rozumná osoba, která jedná s přiměřenou mírou opatrnosti a znalostí obvyklou v každodenním životě. Tento pojem se využívá zejména při posuzování klamavosti obchodních praktik, reklam nebo smluvních podmínek z hlediska ochrany spotřebitele.
Jde o jakési abstraktní měřítko, které slouží k objektivnímu posouzení, zda bylo jednání podnikatele způsobilé uvést spotřebitele v omyl nebo ho neúměrně ovlivnit.