Smluvní ochrana je právní mechanismus, jehož cílem je zajistit a posílit práva a jistoty smluvních stran prostřednictvím pečlivě formulovaných ujednání ve smlouvě. Umožňuje předvídat a omezit rizika spojená s neplněním, změnami okolností nebo porušením smluvních povinností. Do smluvní ochrany patří například zajišťovací instituty (zástavní právo, ručení, smluvní pokuta), ustanovení o odpovědnosti, rozhodčích doložkách či o volbě práva a soudu. Správně nastavená smluvní ochrana zvyšuje právní jistotu, předchází sporům a usnadňuje jejich řešení v případě porušení smlouvy.