Splnění dluhu za jiného je právní institut, při němž osoba odlišná od dlužníka uhradí věřiteli dluh, který měl splnit původní dlužník. Podle občanského zákoníku může věřitel plnění přijmout, pokud s tím souhlasí, a dluh tím zaniká stejně, jako by jej splnil sám dlužník. Ten, kdo dluh za jiného uhradil, má vůči dlužníkovi právo na náhradu toho, co za něj plnil, pokud tak učinil z právního důvodu nebo s jeho vědomím. Tento institut se uplatňuje zejména v závazkových vztazích při zajištění dluhu či mezi spoludlužníky.