Ustanovení § 73 a § 74 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen jako „trestní zákoník“) upravuje trest zákazu činnosti, a to pro případy, kdy se pachatel dopustil trestného činnost v souvislosti s určitou činností.
Velmi časté je ukládání trestu zákazu činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel tehdy, kdy např. pachatel při tomto řízení způsobí dopravní nehodu s trestněprávně relevantním následkem.
Trest zákazu činnost je možno uložit samostatně nebo ve spojení s trestem jiným, nicméně v každém případě by soud měl při ukládání druhu a výměry trestu vycházet i ze zásady individualizace trestu dle § 39 trestního zákoníku.
Recentně se touto otázkou zabýval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 03. 2026, sp. zn. 3 Tdo 141/2026.
V posuzované věci byl obviněný uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Při jízdě automobilem přehlédl před sebou jedoucí lehký motocykl, do něhož narazil. Následkem dopravní nehody zemřel mladistvý řidič motocyklu a jeho spolujezdec byl zraněn. Vedle podmíněného trestu odnětí svobody mu soud uložil také trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří a půl roku.
Obviněný brojil proti uložení trestu zákazu činnosti s tím, že se živí pozemními pracemi a řízení motorových vozidel je nezbytnou součástí jeho podnikání a že soud nezohlednil řádně polehčující a přitěžující okolnosti. Obviněný argumentoval, že uložený zákaz řízení dopadá nejen na něj samotného, ale také na jeho rodinu a ekonomické zázemí. Obviněný se současně alternativně snažil o dosažení částečné výjimky, kdy žádal, aby mu bylo umožněno řídit stroje a vozidla používaná při pozemních pracích.
Trestní zákoník skutečně umožňuje, aby soud vymezil rozsah zákazu činnosti konkrétněji. V praxi tak není vyloučeno, aby zákaz řízení dopadal pouze na určitou skupinu vozidel nebo určitou činnost.
V daném případě však soud dovodil, že pro danou výjimku v daném případě není prostor. Nejvyšší soud uzavřel, že: „…právní kvalifikace skutku stanovuje základní zákonné mantinely pro rozhodování o druhu a výměře trestu. Úkolem soudu je pak určit, které okolnosti obviněnému přitěžují a které polehčují, a následně na základě jejich vzájemného porovnání a vyvážení jejich významu stanoví konkrétní trest.“ A že se soudy v dané věci dovodily, že závažnost jednání obviněného zvyšuje smrt poškozeného a opakované porušování pravidel silničního provozu a že soudy současně zohlednily i osobu obviněného, doznání k činu i vyjádřenou lítost a že uložený trest v dolní polovině příslušné trestní sazby je trestem přiměřeným.
Daným způsobem tak soudy v zásadě aplikovaly zásadu individualizace trestu.
Závěrem lze tedy shrnout, že soudy mohou uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel konkretizovat i ve vztahu k určité skupině vozidel, nicméně takové rozhodnutí musí odpovídat nejen zákonným limitům druhu a výměry trestu v daném případě, ale i konkrétním okolnostem daného případu.
Jinými slovy vynětí určité skupiny vozidel ze zákazu řízení motorových vozidel není nárokové a soud není povinen takovou výjimku učinit, a to ani tehdy, pokud je obviněný na řízení určitých vozidel ekonomicky závislý.
Naše advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. se zabývá rovněž obhajobou osob obviněných ze spáchání trestných činů při řízení motorových vozidel, a to nejen v rámci přípravného řízení, ale rovněž i v řízení před soudem. Pakliže potřebujete pomoc i v této oblasti práva, neváhejte se na nás obrátit.
