Kde končí rodinný konflikt a začíná týrání? Nejvyšší soud vyjasnil pojem společného obydlí
Domácí násilí nemusí mít podobu úderů ani se odehrávat mezi partnery žijícími v jednom bytě. Může spočívat také v dlouhodobém psychickém nátlaku, ponižování, omezování běžného užívání domu nebo v sérii zdánlivě méně závažných útoků. A jak nyní připomněl Nejvyšší soud České republiky, trestněprávní ochrana může dopadat dokonce i na osoby, které žijí v oddělených bytových jednotkách téhož domu.
Právě otázkou, co je třeba rozumět „společným obydlím“ a kdy dlouhodobé rodinné konflikty překročí hranici trestného činu, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 19. listopadu 2025, sp. zn. 5 Tdo 1022/2025. Dovolání obviněné nakonec odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Dlouhodobé konflikty mezi matkou a dcerou
Případ se týkal soužití matky a její dcery v rodinném domě rozděleném na dvě samostatné bytové jednotky. Zatímco matka obývala přízemí, obviněná se svým manželem bydlela v prvním podlaží. Konflikt, který se vyostřil v souvislosti s majetkovými a rodinnými vztahy, však podle skutkových zjištění soudů postupně výrazně překročil meze běžných rodinných neshod.
Obviněná měla matku opakovaně urážet a snažit se ji přimět k odchodu z domu, vypínat jí topení a následně také elektřinu, znemožňovat jí přístup do sklepa, bránit jí ve vstupu do domu nebo v pohybu po jeho společných částech a pouštět před jejími dveřmi po několik hodin hlasitě rádio. Docházelo rovněž k fyzickým incidentům, vnikání do jejího bytu či uzamykání ve sklepě. V obdobném jednání obviněná podle soudů pokračovala dokonce i po zahájení trestního stíhání. Důsledkem bylo mimo jiné zhoršení psychické kondice matky, která se začala ve vlastním bytě zamykat, téměř přestala vycházet a snažila se obviněné vyhýbat.
Soud prvního stupně proto obviněnou uznal mimo jiné vinnou zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a uložil jí úhrnný trest odnětí svobody v délce tří let, jehož výkon podmíněně odložil na čtyřletou zkušební dobu za současného vyslovení dohledu. Odvolání obviněné následně Krajský soud v Brně zamítl.
Společné obydlí neznamená společnou domácnost
Jednou z klíčových námitek obviněné bylo, že s matkou ve skutečnosti nežila ve společném obydlí. Každá totiž užívala samostatnou bytovou jednotku a společné byly pouze některé části rodinného domu. Podle obviněné proto samotná prostorová blízkost nemohla pro naplnění § 199 trestního zákoníku postačovat.
Nejvyšší soud tuto argumentaci odmítl. Zdůraznil, že „společné obydlí“ nelze zaměňovat se „společnou domácností“. Pro naplnění tohoto znaku není nutné, aby dotčené osoby společně hospodařily nebo sdílely všechny obytné prostory. Rozhodující je faktický stav společného bydlení. V posuzovaném případě proto nebylo podstatné, že matka a dcera obývaly samostatné bytové jednotky. Obě žily v jednom domě a jejich životní prostor se navíc fakticky prolínal ve společných částech nemovitosti. Právě tam také docházelo k části protiprávního jednání – například k omezování přístupu do sklepa či k zásahům do užívání energií.
Rozhodnutí je v tomto směru důležitou připomínkou, že trestněprávní ochrana podle § 199 trestního zákoníku není omezena jen na typickou představu partnerů či rodiny sdílejících jeden byt. Samostatné bytové jednotky uvnitř jednoho domu tedy samy o sobě nevylučují závěr, že osoby žijí ve společném obydlí.
Týrání nemusí zanechat modřiny
Neméně významný je závěr Nejvyššího soudu k samotnému pojmu „týrání“. Obviněná namítala, že její jednání nedosahovalo potřebné intenzity a šlo nanejvýše o běžné rodinné konflikty či přestupek. Ani této argumentaci však Nejvyšší soud nepřisvědčil.
Týráním se podle ustálené judikatury rozumí zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které týraná osoba pociťuje jako těžké příkoří. Nemusí přitom jít pouze o fyzické násilí a pro naplnění skutkové podstaty není nezbytné ani prokázání následku na fyzickém či duševním zdraví poškozeného. Týrání tak může mít rovněž podobu dlouhodobého psychického nátlaku.
Zásadní je přitom posuzovat jednání pachatele jako celek. Jednotlivý incident nemusí sám o sobě působit natolik závažně, aby jej bylo možné označit za týrání. Jiný význam však může získat jako součást dlouhodobého řetězce ponižování, omezování, výhrůžek či jiných ústrků. Rozhodující je jejich povaha, četnost, návaznost, opakování či postupné stupňování. Právě souhrn těchto okolností může z jednání, které by při izolovaném pohledu mohlo působit jako „pouhá“ rodinná hádka či naschvál, učinit trestný čin.
Kdy už rodinný spor překračuje hranice trestního práva?
Ne každý vyhrocený vztah mezi příbuznými představuje trestný čin. Rozhodující přitom není jen případné fyzické násilí, ale celkový charakter, intenzita a délka jednání. V tomto případě proto Nejvyšší soud odmítl argument, že by postačovalo řešení prostředky přestupkového práva. Dřívější správní řízení se totiž týkala pouze jednotlivých incidentů, zatímco trestní soud posuzoval dlouhodobé jednání obviněné jako celek.
Usnesení tak připomíná, že hranici trestného činu může překročit i soustavný psychický nátlak a omezování běžného života, byť by některé jednotlivé projevy samy o sobě působily méně závažně.
Řešíte obdobnou situaci?
Případy násilí a dlouhodobých konfliktů mezi osobami žijícími v jednom domě bývají právně i lidsky velmi citlivé. Rozlišení mezi občanskoprávním či rodinným sporem, přestupkem a trestným činem navíc vždy závisí na konkrétních okolnostech, intenzitě a délce jednání i dostupných důkazech. Pokud se s obdobným jednáním setkáváte, případně jste se stali jeho obětí nebo naopak čelíte trestnímu oznámení či trestnímu stíhání, naše advokátní kancelář Vám může pomoci situaci právně posoudit, zvolit vhodný další postup a zajistit Vaše zastoupení v trestním řízení.
Posouzení, zda konkrétní jednání již naplňuje znaky trestného činu, vždy závisí na okolnostech daného případu. Pokud se Vás obdobná situace týká, ať již na straně poškozeného, nebo obviněného, naše advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. Vám poskytne odbornou právní pomoc a zastoupení ve všech fázích trestního řízení.
