Představte si, že Vám soud uloží trestním příkazem nepodmíněný trest odnětí svobody a vzápětí Vás vyzve, abyste se vyjádřili, zda se vzdáváte práva podat proti němu odpor. Současně se však obáváte, že pokud tohoto práva využijete, může být rozhodnuto o Vašem vzetí do vazby. Jak svobodné může být Vaše rozhodnutí v takové situaci, zvláště pokud nemáte možnost poradit se s obhájcem? Právě těmito otázkami se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 7. října 2026, sp. zn. II. ÚS 2315/26, v němž zdůraznil význam práva na obhajobu a požadavek, aby vzdání se procesních práv bylo skutečně vědomé a dobrovolné.
Trestní příkaz a právo podat odpor
Trestní příkaz představuje zvláštní způsob rozhodnutí v trestním řízení, který umožňuje samosoudci rozhodnout o vině a trestu bez konání hlavního líčení. Jeho smyslem je zjednodušit a urychlit projednání méně závažných trestních věcí, v nichž lze rozhodnout na základě dosavadních důkazů.
Právě proto, že trestní příkaz vzniká bez veřejného projednání věci před soudem, poskytuje trestní řád obviněnému možnost podat proti němu odpor. Podle § 314g trestního řádu lze odpor podat ve lhůtě osmi dnů od doručení trestního příkazu. Je-li odpor podán včas oprávněnou osobou, trestní příkaz se ze zákona ruší a soud musí nařídit hlavní líčení, v němž bude věc standardně projednána.
Obviněný se ovšem může práva podat odpor také vzdát. Takové rozhodnutí má zásadní procesní důsledky, neboť může vést k tomu, že se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným, aniž by se uskutečnilo hlavní líčení. Je proto nezbytné, aby obviněný plně rozuměl významu svého rozhodnutí a činil jej svobodně, bez nepřípustného nátlaku.
Rozhodování mezi odporem a obavou z vazby
V posuzovaném případě byla obviněná žena zadržena policií a následně předvedena k vazebnímu zasedání před Městským soudem v Brně. Soud ji dne 27. června 2026 trestním příkazem uznal vinnou přečinem krádeže a uložil jí nepodmíněný trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců.
Bezprostředně po vydání trestního příkazu byla obviněná vyzvána, aby se vyjádřila, zda se vzdává práva podat odpor. Obhájce při zasedání přítomen nebyl a obviněná se s žádným advokátem o svém dalším postupu nemohla poradit.
Podle jejího tvrzení soud spojil otázku podání odporu s rozhodováním o vazbě. Jeho vyjádření pochopila tak, že pokud se práva podat odpor vzdá, bude propuštěna na svobodu, zatímco v opačném případě jí hrozí vzetí do vazby. V obavě z dalšího omezení osobní svobody proto prohlásila, že se práva podat odpor vzdává.
Soud následně považoval trestní příkaz za pravomocný a vykonatelný. Obviněná však své rozhodnutí přehodnotila a dne 1. července 2026, tedy ještě v zákonné osmidenní lhůtě, odpor podala. Přesto byla později dodána do výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Obviněná se proto obrátila na Ústavní soud s tvrzením, že se práva podat odpor nevzdala svobodně a informovaně a že postupem obecného soudu bylo porušeno její ústavně garantované právo na obhajobu a spravedlivý proces.
Právo na obhájce nesmí zůstat pouze na papíře
Ústavní soud připomněl, že vzdání se práva na projednání věci v hlavním líčení je přípustné pouze tehdy, pokud je učiněno vědomě a jednoznačně. Soudy proto musí pečlivě zkoumat okolnosti, za nichž se obviněný vzdává práva podat odpor, zejména zda rozumí všem důsledkům svého rozhodnutí a zda není vystaven okolnostem, které mohou omezit jeho svobodnou vůli.
Zásadní význam přitom přikládal skutečnosti, že obviněná byla v době vydání trestního příkazu zadržena, a tedy omezena na osobní svobodě. Podle Ústavního soudu za těchto okolností vznikl důvod nutné obhajoby. Pokud si obviněná obhájce sama nezvolila, měl jí být ustanoven.
Ústavní soud zdůraznil, že pouhé formální poučení o právu zvolit si obhájce nepostačuje. Osobě omezené na svobodě musí být před zásadním procesním rozhodnutím zajištěna skutečná možnost právní pomoci, včetně dostatečného času k poradě s obhájcem. To platí zvláště tehdy, má-li se vzdát opravného prostředku, jehož prostřednictvím by se mohla domoci projednání své věci v hlavním líčení.
Mohlo jít o rozhodnutí učiněné pod tlakem?
Ústavní soud se zabýval také tvrzením obviněné, že vzdání se odporu vnímala jako podmínku svého propuštění ze zadržení. Dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že své prohlášení učinila pod tlakem okolností, aniž by plně porozuměla jeho důsledkům. Bez pomoci obhájce totiž mohla vyjádření soudu skutečně chápat jako hrozbu vzetí do vazby.
Významnou okolností bylo rovněž to, že z vazebního zasedání nebyl pořízen zvukový záznam, který by umožnil přesně ověřit průběh poučení a komunikace mezi soudem a obviněnou. Ústavní soud zdůraznil, že nedostatek záznamu, o jehož nepořízení rozhodl soud bez náležitého odůvodnění, nemůže jít k tíži obviněné.
Na uvedeném závěru nic nezměnila ani skutečnost, že žena byla v minulosti opakovaně trestně stíhána. Předchozí zkušenosti s trestním řízením totiž podle Ústavního soudu nemohou nahradit ústavní záruky práva na obhajobu.
Trestní příkaz nemohl být považován za pravomocný
Ústavní soud uzavřel, že Městský soud v Brně neposkytl obviněné potřebné záruky při vzdání se práva podat odpor, čímž porušil její právo na soudní ochranu, právní pomoc a obhajobu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Soudu proto zakázal nadále nakládat s trestním příkazem jako s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Současně vyslovil, že k prohlášení obviněné o vzdání se práva podat odpor nelze přihlížet. Jelikož následně podala odpor v zákonné osmidenní lhůtě, došlo jeho podáním ke zrušení trestního příkazu a Městský soud v Brně je povinen nařídit hlavní líčení.
Nález tak připomíná, že právo na obhajobu musí být zajištěno nejen formálně, ale především fakticky. Vzdání se opravného prostředku může mít pro obviněného zásadní následky, a proto musí být výsledkem svobodného a informovaného rozhodnutí, nikoli obavy z dalšího omezení osobní svobody. Zvláštní pozornost je přitom třeba věnovat situacím, kdy obviněný rozhoduje bez právní pomoci a nachází se ve zranitelném postavení.
Čelíte-li trestnímu stíhání, byl Vám doručen trestní příkaz nebo si nejste jisti, jaký postup zvolit při podání opravného prostředku, v advokátní kanceláři NEST LEGAL s.r.o. Vám poskytneme odbornou právní pomoc. Pomůžeme Vám posoudit Vaše procesní možnosti, zajistíme ochranu Vašich práv při úkonech orgánů činných v trestním řízení a poskytneme Vám obhajobu v průběhu celého trestního řízení.
