Trest odnětí svobody představuje nejintenzivnější zásah do okruhu základních práv a svobod fyzické osoby. Trestní zákoník ale rovněž zakotvil mimořádný institut podmíněného propuštění, jenž dává odsouzeným možnost při splnění zákonných podmínek zkrátit si dobu strávenou ve výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění je tak motivací pro chování odsouzeného, a to nejen ve výkonu trestu odnětí svobody, ale zejména poté, co byl podmíněně propuštěn na svobodu.
Podmíněné propuštění však představuje pouze možnost soudu, nikoliv garantované právo odsouzeného. Před podáním návrhu o podmíněné propuštění je proto nutné se nejprve seznámit se všemi podstatnými okolnostmi tohoto institutu, které pomohou zvýšit šance na úspěch. V tomto článku tak naleznete vše potřebné, co o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody potřebujete vědět.
Podmínky pro podmíněné propuštění
Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je v zásadě postaveno na splnění tří podmínek, kterými jsou:
- vykonání určité části uloženého trestu;
- polepšení odsouzeného;
- prognóza budoucího vedení řádného života odsouzeného/záruka za dovršení nápravy odsouzeného.
A. Doba výkonu trestu odnětí svobody
Délka části trestu, která musí být za účelem podmíněného propuštění vykonána, se odvíjí od kategorizace trestných činů, jejich závažnosti a povahy uloženého trestu odnětí svobody.
Obecně platí, že odsouzený může být podmíněně propuštěn na svobodu po výkonu alespoň jedné poloviny uloženého trestu. Pokud byl trest zmírněn rozhodnutím prezidenta republiky, počítá se polovina z takto zmírněného trestu.
Odsouzeného, který je ale ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé a nebyl odsouzen pro zvlášť závažný zločin, kterým byla nebo měla být způsobena smrt či těžká újma na zdraví, který by byl spáchaný na těhotné ženě nebo dítěti, či spáchaný jako člen organizované skupiny nebo v úmyslu umožnit či usnadnit spáchání teroristického trestného činu, je možné podmíněně propustit již po jedné třetině uloženého trestu.
Naopak v případě některých závažných trestných činů, které jsou vyjmenovány v trestním zákoníku, a dále v případech, kdy byl uložen výjimečný trest, lze odsouzeného propustit z výkonu trestu odnětí svobody až po vykonání dvou třetin z uloženého trestu. Mezi vyjmenované trestné činy patří například zvlášť závažný zločin vraždy, znásilnění, pohlavního zneužití, loupeže, obchodování s lidmi či teroristického útoku, jsou-li spáchány za určitých okolností. Současně zde však nesmí hrozit opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.
Odsouzení na doživotí poté mohou podat návrh na podmíněné propuštění nejprve po uplynutí dvaceti let od počátku výkonu trestu. Znovu zde však nesmí hrozit opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.
Trestní zákoník poté výjimečně umožňuje v případě odsouzení pro přečin (tj. nedbalostní trestný čin nebo úmyslný trestný čin, na který zákon stanová trest odnětí svobody na dobu nejvýše 5 let) podmíněně propustit odsouzeného ještě před uplynutím zákonem stanovené výměry trestu – tj. ještě před uplynutím poloviny trestu či u prvně trestaných před uplynutím třetiny trestu. V tomto případě tak není stanovena minimální délka trestu, kterou musí odsouzený vykonat. Odsouzený je ale povinen prokázat svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba.
B. Polepšení odsouzeného
Odsouzený je dále povinen svým chováním a plněním svých povinností prokázat, že v jeho případě došlo k takovému polepšení, že dalšího výkonu trestu není třeba a může tak být propuštěn na svobodu. Pro posouzení, zda skutečně došlo k polepšení odsouzeného, je vždy významné pouze chování odsouzeného po právní moci rozsudku, nikoliv již například v průběhu trestního stíhání či dokonce před spácháním trestného činu.
Rozhodujícím je zde tedy chování odsouzeného ve vlastním výkonu trestu, kde si každý odsouzený musí plnit určité povinnosti, plnit program zacházení a spolupracovat s odbornými zaměstnanci věznice. Zohledňuje se také například počet a závažnost kázeňských přestupků a počet a druhy uložených kázeňských trestů za ně. Obdobně se ale přihlíží i k počtu, významu a důvodům udělených odměn.
Za účelem posouzení polepšení odsouzeného věznice zpravidla na žádost soudu vypracovává jeho hodnocení za dobu výkonu trestu. V tomto hodnocení je důležité posoudit zejména vývoj odsouzeného v průběhu celého výkonu trestu.
Kromě výše uvedeného může soud dále přihlížet k tomu, zda odsouzený nahradil či jinak odčinil způsobenou škodu nebo újmu, vydal bezdůvodné obohacení, zda vedl před nástupem do výkonu trestu řádný život (nespáchal další trestný čin, plnil zákonnou vyživovací povinnost) nebo zda dobrovolně a včas do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil.
C. Předpoklad vedení řádného života
Předpoklad podmíněného propuštění v podobě budoucího vedení řádného života ze strany odsouzeného je poslední podmínkou pro podmíněné propuštění, která však mnohdy nebývá splněna a jedná se tak o nejčastější důvod pro zamítnutí návrhu.
Důležité bude vždy zjištění, v jakém prostředí bude odsouzený po propuštění na svobodu žít, zda má potřebné rodinné, finanční a sociální zázemí. Tedy zda má odsouzený zajištěné bydlení, zaměstnání nebo jiný legální zdroj příjmů. Právě uvedené hodnotí soud jednak z výslechu odsouzeného, ale také z vyjádření blízkých osob, dokladu o zaměstnání, možnosti bydlení a dalších informací, které má soud k dispozici.
Z hlediska prognózy vedení řádného života je mnohdy významná i trestní minulost odsouzeného. Soudy ji však nemohou hodnotit mechanicky, bez zasazení do života odsouzeného, například jen na základě počtu minulých odsouzení. Dlouhodobá a opakovaná trestná činnost však bude vzbuzovat pochybnosti o řádnosti budoucího života odsouzeného. V žádném případě však nelze možnost podmíněného propuštění vyloučit jen s poukazem na dřívější odsouzení nebo že odsouzený byl již v minulosti z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn.
D. Záruka za dovršení nápravy odsouzeného
Alternativou k předpokladu vedení řádného života odsouzeného je přijetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Tuto záruku může nabídnout zájmové sdružení občanů, které je následně povinno působit na odsouzeného takovým způsobem, aby odsouzený skutečně žil řádným životem. Soud tak bude zkoumat kontakt zájmového sdružení občanů s odsouzeným, průběh spolupráce i schopnost sdružení dostát své záruky.
Nabídnutí záruky za dovršení nápravy odsouzeného ale nezprošťuje soud povinnosti zkoumat chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a plnění jeho povinnosti.
Kdo může podat návrh na podmíněné propuštění?
O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na základě návrhu, který musí být podán oprávněnou osobou. Touto oprávněnou osobou je:
- odsouzený;
- státní zástupce;
- ředitel věznice, ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody;
- případně zájmové sdružení občanů, pokud zároveň navrhne záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Ve většině případů podává návrh samotný odsouzený, který jej však může podat pouze prostřednictvím věznice, jinak bude tento návrh odsouzenému vrácen s poučením o nutnosti podat jej správným způsobem. Ředitel k návrhu poté připojí své kladné stanovisko, ve kterém uvede, že odsouzený svým chováním a plněním povinností prokázal své polepšení, a tedy že dalšího výkonu trestu není třeba.
→ Podání návrhu na podmíněné propuštění není jednoduchou disciplínou a není tak radno podceňovat jeho přípravu. Pro zvýšení úspěšnosti návrhu doporučujeme se obrátit na naší advokátní kancelář.
Rozhodování o návrhu na podmíněné propuštění
Soud obecně o návrhu na podmíněné propuštění rozhoduje ve veřejném zasedání, v rámci kterého musí být odsouzený vyslechnut. Pakliže by byl návrh ale podán před uplynutím lhůty stanovené v zákoně pro podmíněné propuštění, může jej předseda senátu zamítnout bez nutnosti konání tohoto veřejného zasedání.
A. Vyhovění návrhu
Podmíněné propuštění je vždy spojeno se stanovením zkušební doby, případně s uložením dalších omezení a povinností. Pokud tedy bude návrhu soudem vyhověno, současně s tím soud stanoví odsouzenému přiměřenou zkušební dobu. Délka zkušební doby se u odsouzení za zločin pohybuje v rozmezí jednoho roku až sedmi let, při odsouzení za přečin činí zkušební doba až tři roky. Pakliže by odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život, rozhodne soud o tom, že zbytek trestu přeci jen ve věznici vykoná.
V určitých případech poté soud může rozhodnout rovněž o vyslovení dohledu Probační a mediační služby nad odsouzeným a uložení, aby se odsouzený v části zkušební doby zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí. Případně soud může dále nařídit vykonání veřejně prospěšných prací, případně povinnost složit na účet soudu částku určenou na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
B. Odmítnutí návrhu
Návrh na podmíněné propuštění je soudem odmítnut tehdy, pokud nesplňuje obecné náležitosti podání nebo jej podala neoprávněná osoba. Odmítnutí návrhu lze však snadno předejít využitím pomoci naší advokátní kanceláře.
C. Zamítnutí návrhu a co poté dělat?
I při splnění zákonných podmínek je rozhodování o podmíněném propuštění ponecháno na vůli soudu. Soud však vždy musí své rozhodnutí řádně odůvodnit a konkrétně sdělit, z jakých důvodů se rozhodl odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody nepropustit. Samotné odsouzení k dlouhodobému trestu odnětí svobody však nemůže být samo o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu.
V případě zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění, má odsouzený nebo jiná oprávněná osoba k podání návrhu právo podat proti usnesení o zamítnutí návrhu stížnost, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne oznámení příslušného usnesení.
Kdy je možné podat znovu návrh na podmíněné propuštění?
Obecně platí, že v případě zamítnutí návrhu odsouzeného o podmíněné propuštění je možné podat nový návrh nejdříve po 6 měsících od okamžiku právní moci zamítavého rozhodnutí.
Tato šestiměsíční lhůta však neplatí, byl-li návrh podán předčasně, tj. před uplynutím stanovené délky výkonu trestu. Ředitel věznice, státní zástupce ani zájmové sdružení občanů není touto lhůtou rovněž vázáno a mohou tak podat nový návrh bez jakéhokoliv omezení.
→ Soud zamítl návrh na podmíněné propuštění a nevíte co s tím? I v tomto případě můžeme pomoci s podáním stížnosti, případně s podáním nového návrhu!
Závěr
Institut podmíněného propuštění je založen na myšlence, že pokud bylo u odsouzeného dosud odpykanou částí trestu dosaženo jeho účelu, tj. nápravy odsouzeného, další výkon trestu odnětí svobody není potřebný. Soud po podání návrhu na podmíněné propuštění posuzuje splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž je ale zcela na odsouzeném, aby ve svém návrhu doložil vše potřebné. Odsouzený by tak měl přípravě návrhu věnovat náležitou pozornost.
→ Máte ve svém okolí osobu, u které by bylo možné podat návrh na podmíněné propuštění? Neváhejte se na nás obrátit! Rádi Vám poskytneme prvotní konzultaci, zda je možné institut podmíněného propuštění využít, a následně pomůžeme při podání samotného návrhu.
