
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. 07. 2025 (sp. zn. 11 Tdo 531/2025) o dovolání obviněného D. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (27. 1. 2025, sp. zn. 11 To 104/2024). Případ se týká nedovolené výroby a nakládání s omamnými látkami a byl veden u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (sp. zn. 53 T 1/2024). Jedná se o poměrně novou judikaturu, která významně reviduje možnosti přezkumu uloženého trestu v rámci dovolání, pokud je trest uložen v rozmezí zákonné sazby.
Skutkový základ případu
Obviněný D. S. se podílel na činnosti organizované skupiny, která působila v několika státech a zabývala se výrobou a distribucí metamfetaminu, za což mu dle § 283 odst. 4 trestního zákoníku hrozil trest odnětí svobody v sazbě 10 až 18 let.
Krajský soud uznal D. S. vinným a mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 10 let a 8 měsíců (tedy při samé spodní hranici trestní sazby). D. S. se proti předmětnému rozsudku odvolal, přičemž Vrchní soud v Praze pouze mírně upravil výměru trestu (10 let), kdy zachoval délku a povahu trestu a ve zbytku ponechal napadený rozsudek nezměněný.
Dovolání obviněného
S. v rámci dovolání argumentoval zejména nesprávnými skutkovými zjištěními (namítal, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily jeho účast v organizované skupině působící ve více státech), nesprávným právním posouzením věci (spor o kvalifikaci trestného činu a existenci organizované skupiny působící ve více státech) a současně dovoláním napadl i výrok o trestu, když trest uložený v rozmezí 10 až 18 roků shledal zcela neadekvátní, neodpovídající zásadám spravedlivého trestání.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo přípustné, ale zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud se značnou měrou zabýval limity dovolacích důvodů upravených trestních zákoníkem, přičemž ve vztahu k otázce přiměřenosti trestu a dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. i) Trestního řádu Nejvyšší soud opětovně konstatoval, že námitky subjektivní přísnosti či mírnosti trestu nepatří do taxativně vymezených dovolacích důvodů a že pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.
V případě posuzování pravděpodobnosti úspěšnosti dovolání proti výroku o trestu je tak nutno v prvé řadě podrobit předmětný výrok objektivnímu testu, zda uložený trest spadá do zákonné trestní sazby pro daný trestný čin, a to ačkoliv se odsouzenému může subjektivně zdát předmětný trest jako nepřiměřený. Takový výklad má oporu v rámci favorizace formálního pojetí trestného činu provedeného rekodifikací českého trestního práva hmotného od 1.1.2010. Proto je nutné se již v přípravném řízení zabývat právní kvalifikací skutku a rozpětí zákonné sazby hrozícího trestu, a to i s akcentem na kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu.
Pokud se potýkáte s problematikou obhajoby v trestním řízení, neváhejte se obrátit na naší advokátní kancelář. Díky komplexním znalostem práva jednotlivých fází trestního řízení jsme schopni poskytnout komplexní právní poradenství v rámci obhajoby, tak i v rámci uplatnění adhezních nároků.