Preventivní nutná obrana aneb přípustnost použití automatického obranného zařízení k odvrácení útoku

Český právní řád zná tzv. okolnosti vylučující protiprávnost, kam mimo jiné spadá i nutná obrana. Nutnou obranou se rozumí takové jednání, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozícího nebo trvajícího útoku na zájem chráněný trestním zákoníkem. Nutno konstatovat, že s nutnou obranou se česká judikatura poměrně obstojně vypořádala. Jak je tomu však v případě tzv. preventivní nutné obrany?

Co je to preventivní nutná obrana?

Jak již samotný název napovídá, preventivní nutná obrana se od nutné obrany liší tím, že se nejedná o obranu proti přímo hrozícímu útoku, ale o obranu proti útoku, který ještě neprobíhá, ale je možné, že nastane až v budoucnu (např. pořízení psa za účelem hlídání pozemku či opatření si střelné zbraně).

Automatická obranná zařízení

Jedná se o zařízení, které působí teprve v okamžiku útoku, a to díky jejich nastavení samočinného spuštění vůči útočníkovi, aniž by obránce útok mohl ovlivnit nebo ovládat. Zařízení se tedy spouští až jednáním útočníka. V případě instalace automatických obranných zařízení však vyvstává složitější otázka týkající se přípustnosti jejich použití, jakožto i následků s tímto spojenými.  

Pro účely posouzení, zda instalace a použití automatických obranných zařízení je preventivní nutnou obranou, rozlišujeme v zásadě dvě hlavní časové fáze.

První z nich je doba, kdy je předmětné zařízení instalováno a je v pohotovosti. Druhou fázi lze poté rozdělit na další dvě, kdy první představuje okamžik, kdy je samotné zařízení spuštěno útočníkem. V takovém případě pak nemůže být obránce (tj. ten, kdo zařízení instaloval – např. vlastník pozemku) za takový zásah obranného zařízení a způsobený následek odpovědný. Druhým případem je situace, kdy se o útok toliko nejednalo či situace, kdy byla tato obrana nepřiměřenou reakcí na útok. O nutnou obranu tak nepůjde a obránce může být odpovědný za následek, který tímto zaviněně způsobil. Zpravidla tak dojde ke kvalifikaci daného skutku jako nedbalostního trestného činu.

Ačkoli se může zdát, že automatická obranná zařízení nutnou obranu představují, a přípustná tak jsou, judikatura to tak ne vždy vykládá. S ohledem na zde uvedené si tak proto dovolujeme odkázat na dvě rozhodnutí, která došla k odlišným závěrům.

Usnesení NS ze dne 28.03.2007, sp. zn. 6 Tdo 66/2007

V tomto případě umístil obžalovaný pod podlahu dřevěné kůlny nástražný výbušný systém, který se měl aktivovat otevřením dveří kůlny, což vyústilo v explozi, která poranila poškozenému nohu natolik, že mu musela být amputována. Takto popsané jednání shledal Okresní soud v Pardubicích jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“), avšak podle § 24 odst. 1 trestního zákona upustil od jeho potrestání. Odvolací soud v Hradci Králové následně zamítl odvolání jak obviněného, tak státní zástupkyně, kteří poté oba podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl a uvedl, že je nutné mít na paměti poměrně výraznou nepřiměřenost mezi útokem poškozeného a prostředkem použitým k obraně, tedy nastraženým výbušninám, které navíc sloužily jen k ochraně majetku, a nikoliv k ochraně zdraví nebo života obviněného. Dle Nejvyššího soudu se tedy o nutnou obranu nejednalo.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 03.04.2006, sp. zn. 7To 62/2006

Ve zdejším případě byl obviněným invalidní důchodce, který si sestrojil na ochranu svého majetku čtyři samostříly, a to z důvodu, že bydlel v odlehlé chatě, která byla již několikrát vykradena, a pachatel nebyl nikdy dopaden. Za účelem ochrany svého majetku tak sestrojil již zmiňované samostříly, které poté způsobily zranění nohy útočníkovi, který přišel na pozemek obviněného s cílem odcizit kov.

Obviněný byl soudem prvního stupně uznán vinným ve smyslu § 185 odst. 1 trestního zákona, tedy vinným z trestného činu nedovoleného ozbrojování, podle § 24 trestního zákona bylo však upuštěno od potrestání, jelikož byly naplněny podmínky nutné obrany.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání, jež Krajský soud v Plzni následně zamítl. Dle Krajského soudu v Plzni obviněný sice způsobil poškozenému újmu na zdraví, která byla však lehká, a cílem obviněného nebylo tuto újmu způsobit. Jeho cílem bylo ochránit svůj majetek, který poškozený chtěl odcizit, a vzhledem ke zdravotnímu stavu pro něj nebylo možné ho bránit jiným způsobem. Obrana navíc nebyla zcela zjevně nepřiměřená, a proto podmínky nutné obrany splněny byly.

Z důvodu nejednoznačnosti posuzování této problematiky proto vydalo trestní kolegium Nejvyššího soudu ČR závazné stanovisko, které přípustnost upřesnilo. Ve stanovisku Nejvyšší soud ČR uvedl, že instalace automatických obranných mechanismů sama o sobě nevylučuje preventivní nutnou obranu. Instalací těchto mechanismů je sledována především snaha ochránit zákonem chráněný zájem, který za určitých situací nelze ubránit jinak. Podmínkou musí být, že obrana není zcela zjevně nepřiměřená útoku a také to, že se zařízení aktivuje jen proti přímo hrozícímu útoku. Je na obránci, aby dostatečně zajistil, že nebude zraněna osoba, která na zákonem chráněný zájem neútočí, např. nápisem, který by na mechanismus upozorňoval. [1]

Závěrem

S ohledem na výše uvedené tedy automatická obranná zařízení přípustná jsou, a to, pokud se jejich prostřednictvím snaží daná osoba ochránit svůj majetek či jiný zájem chráněný zákonem. Účelem instalace těchto zařízení nesmí ovšem být úmysl způsobit případnému útočníkovi těžkou újmu na zdraví. Pokud tedy bude toto zařízení instalováno tak, aby těžkou újmu způsobilo a bude zcela zjevně nepřiměřené, nepůjde o nutnou obranu.

V rámci naší advokátní kanceláře poskytujeme právní poradenství napříč mnoha odvětvími, přičemž velkou část naší agendy tvoří právě právo trestní. Pokud i Vy nyní čelíte trestnímu stíhání, neváhejte se na nás obrátit.