V našem dřívějším článku jsme se zaměřili na švarcsystém jako celek. Považujeme však v návaznosti na tento článek za vhodné, vysvětlit si, jak může probíhat následná kontrola ze strany inspektorátu práce a čemu je vhodné se vyvarovat z hlediska míry posuzování, zda je daná osoba zaměstnancem či OSVČ (tzv. externistou). Právě tomuto tématu se budeme věnovat v dnešním článku.
Jakým aspektům činnosti externisty je při kontrole věnována pozornost?
Inspekce práce je oprávněna klást dotazy jak externistovi, tak i zaměstnancům. Otázky jsou směřovány zejména na znaky závislé práce. Mezi typické dotazy ze strany inspekce patří např. zda má externista i jiné další zakázky, požadavek na předložení smlouvy, jak spolupráce mezi externistou a společností probíhá, jakým způsobem je externista kontrolován či zda má externista nějakého vedoucího a cítí se být zaměstnancem. Rovněž může být položen dotaz, zda vedle sebe na pracovišti nepůsobí zaměstnanec a externista na obdobné pozici.
Čemu se za účelem předcházení švarcsystému vyhnout?
V případě, že ve společnosti (zaměstnavateli) působí externista, je bezesporu vhodné jej nevčleňovat do vnitřní struktury společnosti (typicky externistu nevystavovat na webových stránkách jako „součást týmu“). V souvislosti s nezačleňováním externisty do vnitřní struktury je vhodné zmínit, že nežádoucím faktorem pro posuzování nezávislosti externisty může být i jeho případná účast na firemních akcích, jako jsou například teambuildingy.
Z dosavadní praxe vyplývá, že někteří zaměstnavatelé „najímají“ externisty do vedoucích pozic. Jedná se taktéž o problematický stav, neboť situace, kdy podřízení zaměstnanci o tomto externistovi prohlásí, že se mu cítí být podřízeni, opět může evokovat švarcsystém. Tato skutečnost opět souvisí s nežádoucím začleňováním do vnitřní struktury zaměstnavatele, neboť externista, co by OSVČ, by zásadně neměl jakkoli řídit činnost jiných (zaměstnaných) osob. Činnost externisty totiž v určitých situacích může vzbouzet dojem, že de facto činí úkony a např. i přiděluje práci jménem zaměstnavatele.
Bodyshoping
Oproti švarcsystému je rovněž nutno rozlišovat pojem bodyshoping. V zákoně tento pojem nalezneme pod tzv. zastřeným agenturním zaměstnáváním. Jedná se o pronajímání pracovní síly bez příslušného povolení ze strany státu. Příslušný subjekt, jež se bodyshopingu dopouští, tedy prakticky vykonává stejnou činnost, jako agentura práce, aniž by jí byl a vyhýbá se tak veškerým pravidlům, jež tuto oblast regulují. Tato činnost je samozřejmě nežádoucí pro podřízené zaměstnance a je tak nelegální.
Závěrem
Přestože je švarcsystém na základě mnohých dílčích aspektů nelegálním, je v praxi hojně používán a zaměstnavatelům jsou posléze ukládány značné pokuty. Mohou ale nastat i situace, kdy je v počátku vztah externisty a zaměstnavatele nastaven správně, ale v průběhu času dojde k vytracení nastavených pravidel a vztah těchto dvou subjektů se přesune do roviny pracovněprávní. Žádoucí přístup zaměstnavatele by tedy měl být takový, kdy tento dokáže patřičně odlišovat externisty od svých zaměstnanců a nastavit přesné hranice jejich poměrům.
Nechte si situaci posoudit odborníkem. Naše advokátní kancelář Vám pomůže nastavit smluvní vztahy tak, aby odpovídaly právním předpisům a zároveň zůstaly pro obě strany bezpečné a výhodné.
