Sociální sítě dávají každému možnost veřejně vyjádřit svůj názor, kritizovat druhé nebo upozornit na jednání, které považuje za problematické. Svoboda projevu však není bezbřehá. Zvlášť opatrný by měl být člověk ve chvíli, kdy už nesděluje pouze svůj názor, ale o jiné osobě veřejně tvrdí konkrétní skutečnosti, které mohou vážně poškodit její pověst. Právě hranicí mezi hodnotícím úsudkem a trestněprávně postižitelnou pomluvou se zabýval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 24. června 2026, sp. zn. 11 Tdo 515/2026.
Spor, který se přesunul na sociální sítě
Případ se týkal dlouhodobého konfliktu mezi obviněným a poškozeným. Obviněný o poškozeném opakovaně zveřejňoval na Facebooku tvrzení související zejména s jeho chovem a prodejem hadů. Tvrdil mimo jiné, že poškozený provozuje nelegální množírnu a dopouští se kriminální činnosti v souvislosti s obchodováním s hady. Současně jej spojoval s údajnými nekalými vazbami na státní orgány, policii a státní zastupitelství. Své příspěvky navíc žádal dále sdílet a některé propagoval prostřednictvím placené reklamy.
Nešlo přitom o první spor mezi oběma muži. Obviněnému bylo již dříve předběžným opatřením uloženo, aby se zdržel tvrzení, kterými by poškozeného přímo či nepřímo označoval například za kriminálníka, mafiána, lháře či provozovatele nelegální množírny. Pro obdobné jednání proti němu navíc již probíhalo trestní řízení. Přesto ve zveřejňování obdobných tvrzení pokračoval.
Městský soud v Brně jej proto uznal vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a uložil mu peněžitý trest ve výši 18 400 Kč. Jeho odvolání Krajský soud v Brně zamítl a následně se věcí zabýval Nejvyšší soud, který dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Názor, nebo tvrzení o skutečnosti?
Jednou z hlavních námitek obviněného bylo, že jeho výroky představovaly pouze hodnotící soudy, tedy jeho osobní názor na poškozeného. Toto rozlišení je pro trestný čin pomluvy zásadní.
Podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku se pomluvy dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo mu způsobit jinou vážnou újmu. Ne každý urážlivý nebo negativní výrok proto automaticky představuje trestný čin.
Nejvyšší soud připomněl, že za „údaj“ lze považovat takové sdělení, u něhož je možné posoudit, zda odpovídá skutečnosti. Naproti tomu hodnotící soud vyjadřuje názor mluvčího a jeho pravdivost či nepravdivost zpravidla dokazovat nelze. Jinými slovy, je rozdíl mezi tím, když někoho nelichotivě hodnotíme, a tím, když o něm tvrdíme, že se dopouští konkrétní trestné nebo jiné protiprávní činnosti.
Právě druhou situaci Nejvyšší soud spatřoval v projednávaném případě. Pro posouzení viny nebylo rozhodující samotné použití výrazů jako „darebák“, „lhář“, „podvodník“ nebo „mafián“. Podstatné bylo především to, že obviněný svá vyjádření konkretizoval tvrzeními o údajné kriminální činnosti poškozeného, nelegálním chovu a obchodování s hady a o jeho vlivu na státní orgány.
Nestačí být přesvědčen, že mám pravdu
Zajímavý je případ také z hlediska argumentu obviněného, že byl o pravdivosti svých tvrzení subjektivně přesvědčen. Své závěry dovozoval mimo jiné z informací na internetu, inzerátů poškozeného či okolností užívání prostor, v nichž byli hadi chováni. Nejvyšší soud však dal najevo, že samotné subjektivní přesvědčení o pravdivosti závažného obvinění nestačí, není-li podepřeno odpovídajícím skutkovým základem.
V tomto případě obviněný podle soudu pro svá tvrzení žádný seriózní podklad neměl. Výsledky kontrol příslušných státních orgánů mu navíc byly známy již před obdobím, ve kterém své příspěvky zveřejňoval. Přesto pokračoval v tvrzeních o kriminální činnosti poškozeného, a to i poté, co mu bylo předběžným opatřením uloženo, aby se obdobných výroků zdržel, a kdy již věděl o možných trestněprávních důsledcích svého jednání.
Facebook není soukromý rozhovor
Významnou roli hrálo také to, jakým způsobem byly informace šířeny. Příspěvky byly zveřejňovány prostřednictvím sociální sítě Facebook, autor vybízel k jejich sdílení a využíval i placenou propagaci. Informace se tak mohly dostat k širokému okruhu osob.
Trestní zákoník s takovou situací výslovně počítá. Je-li pomluva spáchána prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě nebo jiným obdobně účinným způsobem, může být jednání posouzeno podle přísnějšího § 184 odst. 2 trestního zákoníku.
Současně není nutné, aby poškozenému skutečně vznikla konkrétní prokazatelná újma. Nejvyšší soud zdůraznil, že pomluva je tzv. ohrožovacím trestným činem. K jejímu dokonání postačuje, že nepravdivé tvrzení vytvoří reálné nebezpečí pro čest, vážnost či dobrou pověst dotčeného člověka. V posuzované věci byla zveřejněná tvrzení podle soudů způsobilá snížit vážnost poškozeného u ostatních osob a poškodit jej také v zaměstnání.
Kde tedy leží hranice?
Usnesení Nejvyššího soudu neznamená, že ostrá kritika nebo negativní názor automaticky zakládají trestní odpovědnost. Rozhodující je vždy obsah a kontext konkrétního projevu. Zásadní rozdíl však existuje mezi vyjádřením vlastního názoru a veřejným prezentováním konkrétních závažných obvinění jako faktů.
Zvýšená obezřetnost je namístě zejména tehdy, když někoho veřejně spojujeme s trestnou či jinou protiprávní činností. Sociální sítě mohou závažnost situace a s tím i hrozící sankci ještě umocnit – příspěvek lze během krátké doby rozšířit mezi velké množství lidí a jeho dopad na pověst dotčené osoby může být podstatně větší než při výroku proneseném v úzkém soukromém kruhu.
Hranice mezi přípustnou kritikou, zásahem do osobnostních práv a trestným činem pomluvy může být v praxi velmi tenká a vždy záleží na okolnostech konkrétního případu. Pokud o Vás někdo šíří nepravdivá tvrzení poškozující Vaši pověst, nebo naopak čelíte právním důsledkům vlastních veřejných vyjádření, v advokátní kanceláři NEST LEGAL s.r.o. Vám rádi pomůžeme situaci právně posoudit a zvolit vhodný postup k ochraně Vašich práv.
