Vyvlastnění pozemků a staveb

Ačkoli je vlastnictví právem absolutní povahy, které působí navenek na všechny subjekty práva (erga omnes), platí, že není právem neomezitelným. Jak právo soukromé[1], tak i právo veřejné, potažmo právo ústavní zavádí různá omezení vlastníka, ke kterým tento musí přistoupit.

V dnešním článku se budeme věnovat veřejnoprávnímu omezení vlastnického práva, a to konkrétně vyvlastnění pozemků a staveb.

Pojem a podmínky vyvlastnění

Vyvlastněním (expropriací) se ve smyslu zákona č. 184/2006 Sb. (dále jen jako „Zákon o vyvlastnění“) rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zákon o vyvlastnění se však vztahuje pouze na vyvlastnění pozemků a staveb, nikoli na odnětí či omezení vlastnického práva k jiným věcem.

K vyvlastnění dochází na základě správního aktu (rozhodnutí), kterým dochází k nucenému přechodu vlastnického práva. Mezi základní podmínky dle dikce čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod patří existence veřejného zájmu, zákonný důvod zásahu do vlastnického práva a poskytnutí náhrady za toto omezení. Nutno však podotknout, že k poskytnutí zmiňované náhrady nedochází vždy. Pro poskytnutí náhrady je nutné, aby zamýšlený rozsah omezení vlastnického práva dosahoval takové intenzity, kdy je zasaženo do samotné podstaty vlastnictví. Zákonná úprava však pamatuje i na situace, kdy se náhrada přiznává již ze zákona – např. v případě ochranných pásem vodních zdrojů či zvláště chráněných území.  

Vyvlastňovací řízení a jeho důsledky

Vyvlastňovací řízení vede vyvlastňovací úřad – obecní úřad obce s rozšířenou působností. Místně příslušným je vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu se nachází vyvlastňovaný pozemek nebo stavba. Pro okruh účastníků řízení se nepoužije správní řád, nýbrž zvláštní úprava obsažená ve Vyvlastňovacím zákoně (lex specialis derogat legi generali). Účastníky tedy jsou jednak vyvlastňovatel, vyvlastňovaný a další osoby, jejichž práva mohou v důsledku vyvlastnění zaniknout či osoby kterých se dotkne výrok o náhradě za vyvlastnění.

Samotné řízení lze zahájit jen na žádost vyvlastnitele, přičemž ze zákonů upravujících jednotlivé expropriační (vyvlastňovací) vyplývá, komu toto právo výhradně svědčí.

Odnětím vlastnického práva k pozemku či stavbě zanikají (kromě nájmu bytu, nebytového prostoru, pozemku či stavby – lze jej však vypovědět) všechna práva třetích osob k vyvlastňovanému pozemku či stavbě. Obecně zanikají i věcná břemena, pokud však veřejný zájem nevyžaduje jejich další existenci.

Proti rozhodnutí o vyvlastnění se lze následně odvolat, přičemž platí, že včas podané odvolání proti kterémukoliv výroku rozhodnutí má odkladný účinek i na ostatní výroky rozhodnutí.

Soudní ochrana

V případě, kdy nelze dosáhnout úspěchu v odvolacím řízením připadá v úvahu i žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Platí však, že výrok rozhodnutí, kterým se určuje náhrada za vyvlastnění, lze projednat v řízení podle části páté občanského soudního řádu[2]. K tomuto řízení dle občanského soudního řádu je v prvním stupni příslušný krajský soud.

Závěr

Jak bylo uvedeno výše, vyvlastnění pozemku či stavby je jedním z veřejnoprávních omezení vlastnických práv, kterému se v určitých případech nelze vyhnout. I za tohoto předpokladu má však vyvlastňovaná osoba nárok na zachování svých práv a dodržení spravedlivého procesu, v důsledku čehož se tak může v jistých ohledech bránit.

Pokud i Vy řešíte obdobný problém, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář. Náš tým zkušených právníků Váš případ zanalyzuje, navrhneme Vám to správně řešení a budeme Vaše práva společně chránit.