Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3424/25 ze dne 23. dubna 2026 přináší důležité závěry pro praxi trestních soudů i pro ochranu obětí trestných činů, zejména v případech sexualizovaného násilí. Ukazuje totiž, že rozhodování o náhradě újmy v trestním řízení není jen vedlejší otázkou, ale zásadní součástí ochrany základních práv oběti.
Případ se týkal dívky, která se stala obětí znásilnění podle § 185 trestního zákoníku. Poškozená v postavení zvlášť zranitelné oběti v trestním řízení požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Soud jí ale přiznal pouze 20 000 Kč a se zbytkem ji odkázal na občanskoprávní řízení podle § 229 odst. 2 trestního řádu. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací oba v zásadě dospěli k závěru, že nemajetková újma v požadované výši je nepřiměřeně vysoká. Soud prvního stupně svůj závěr navíc odůvodnil tím, že poškozená měla přispět svým chováním k vytvoření podmínek pro spáchání daného trestného činu. Oba soudy se pak rovněž zabývaly posouzením dopadu předmětného trestného činu na psychiku poškozené.
Právě tento postup se stal předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že tzv. adhezní řízení — tedy rozhodování o náhradě újmy v rámci trestního řízení — není jen „přívěsek“ k rozhodování o vině a trestu. Naopak má oběti umožnit, aby se spravedlnosti domohla rychleji a bez nutnosti dalšího sporu. Pokud soud poškozeného automaticky odkáže na civilní řízení, může tím jeho situaci naopak zhoršit.
To je zvlášť problematické u obětí sexualizovaného násilí. Ty totiž mohou být opětovným vedením sporu vystaveny tzv. sekundární viktimizaci — tedy dalšímu psychickému zatížení spojenému s tím, že musí znovu popisovat traumatickou událost a čelit pachateli.
Ústavní soud proto připomněl, že znásilnění není jen „běžný“ zásah do práv, ale hluboký zásah do lidské důstojnosti a osobní integrity, chráněných čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Náhrada újmy přitom není jen otázkou peněz — je to způsob, jakým právo reaguje na porušení těchto základních hodnot.
Zásadní problém v posuzovaném případě spočíval v tom, že soudy samy uznaly, že čin měl na poškozenou vážné dopady — například rozvoj posttraumatické stresové poruchy, úzkosti nebo narušení běžného života. Přesto při rozhodování o náhradě tyto dopady výrazně zlehčily a přiznaly pouze zlomek požadované částky.
Ještě závažnější byla argumentace, že poškozená „přispěla k vytvoření podmínek“, které vedly ke spáchání trestného činu. Ústavní soud tento přístup jednoznačně odmítl. Upozornil, že jde o nebezpečný stereotyp, který nepřípustně přesouvá odpovědnost z pachatele na oběť.
Další problém spočíval v tom, že soudy neposuzovaly újmu jako celek. Nevypořádaly se například samostatně s tím, že už samotné znásilnění představuje zásah do základních práv, za který náleží náhrada, ani s duševními útrapami, které oběť prožívá — i když nejsou vždy snadno měřitelné.
Výsledkem bylo rozhodnutí, které podle Ústavního soudu nechránilo práva oběti dostatečně. Naopak ji vystavovalo riziku, že bude muset znovu podstoupit náročné řízení, což by mohlo její situaci ještě zhoršit.
Ústavní soud proto rozhodnutí obecných soudů v části týkající se náhrady újmy zrušil. Zároveň zdůraznil, že soudy musí v podobných případech důsledně posuzovat všechny složky újmy a snažit se rozhodnout přímo v trestním řízení — zvlášť pokud jde o zranitelné oběti.
Tento nález tak vysílá poměrně jasný signál:
Náhrada újmy v trestním řízení není formalita. Je to klíčový nástroj ochrany obětí, který nelze obcházet tím, že se poškozený jednoduše odkáže na civilní soud. Pokud k tomu soud přistoupí bez přesvědčivých důvodů, může tím sám porušit základní práva oběti.
Naše advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. zastupuje i poškozené v trestním řízení vč. zvlášť zranitelných obětí, a to nejen v rámci přípravného řízení, ale rovněž i v řízení před soudem, jehož součástí je i případné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Pakliže potřebujete pomoc i v této oblasti práva, neváhejte se na nás obrátit.
