Nejvyšší správní soud České republiky rozhodl dne 08.12. 2025 (sp. zn. 22 Ads 168/2025-51) o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze (22.07.2025, č. j. 3 Ad 6/2024-151). V tomto případě byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání pěti přestupků na úseku bezpečnosti práce, přestupku na úseku pracovní doby, přestupku na úseku odměňování zaměstnanců a přestupku, který umožnil osmi osobám výkon nelegální práce, která má znaky závislé práce a je konána fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.
Skutkový základ případu
Žalobkyně (společnost) porušila vícero povinností a za jejich souhrn jí byla uložena pokuta ve výši 2 500 000 Kč. Klíčovým sporným bodem byla otázka nelegální práce kurýrů, kteří pro společnost fakticky pracovali, aniž by se společností měli uzavřený pracovněprávní vztah. Ta ovšem namítala, že její vztah s kurýry byl čistě obchodní a založený na smluvní svobodě. Zdůrazňovala, že kurýři vystupovali jako samostatní podnikatelé (OSVČ), mohli si volit, zda a kdy budou přijímat zakázky a nebyli povinni pracovat soustavně. Společnost dále poukazovala na to, že smluvní nastavení (např. možnost odmítnout zakázku či za sebe využít náhradníka) svědčí o jejich nezávislosti.
Správní orgány však dospěly k opačnému závěru. Zejména z výpovědí kurýrů a dalších důkazů vyplynulo, že kurýři práci vykonávali osobně, pravidelně a dlouhodobě, podle pokynů společnosti a v rámci její organizační struktury (např. přidělování zakázek, kontrola výkonu). Zároveň vystupovali navenek jménem společnosti (vozidla s logem, při komunikaci se zákazníky) a jejich příjmy byly na společnosti ekonomicky závislé. Právě tyto skutečnosti vedly orgány k závěru, že šlo o tzv. švarcsystém, tedy o výkon závislé práce mimo pracovní poměr.
Kasační stížnost
Kasační stížnost obsahovala hned několik bodů, které stěžovatelka rozporovala. Jako první byla namítána nepřezkoumatelnost rozsudku. Soud se podle stěžovatelky dostatečně nevypořádal s jejími argumenty a převzal pouze závěry správních orgánů. Dalším důvodem pro podání kasační stížnosti bylo to, že soud dle stěžovatelky chybně vyložil institut závislé práce. Tvrdila, že výklad porušuje zásadu smluvní svobody a čl.26 Listiny, protože nutí subjekty do pracovněprávních vztahů, i když o něj nestojí.
Dále stěžovatelka detailně rozporovala naplnění jednotlivých znaků závislé práce. Tvrdila, že kurýři nemuseli pracovat osobně, že se mohli nechat zastoupit. Práce nebyla soustavná, kurýři nepracovali v podřízeném vztahu a nepracovali podle jejích pokynů.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Ztotožnil se se závěrem, že kurýři vykonávali závislou práci. Nejvyšší správní soud vycházel z materiálního posouzení vztahu mezi společností a kurýry a postupně potvrdil naplnění všech znaků závislé práce podle §2 odst.1 zákoníku práce.
Prvním znakem závislé práce je osobní výkon práce. Soud zdůraznil, že rozhodující je faktický stav a nikoli formální smluvní ujednání. Ačkoli smlouva teoreticky umožňovala zastoupení, z výpovědi kurýrů vyplynulo, že práci vždy vykonávaly osobně – sami přebírali zásilky, doručovali je zákazníkům i inkasovali platby.
Druhým znakem závislé práce je soustavnost výkonu práce. Nejvyšší správní soud konstatoval, že kurýři nepracovali nahodile či jednorázově, ale pravidelně a dlouhodobě. I když si mohli volit směny nebo odmítat zakázky, ve skutečnosti zakázky přijímali opakovaně a jejich činnost měla trvalý charakter.
Další znakem je výkon práce jménem zaměstnavatele. Kurýři vystupovali navenek jako součást společnosti – používaly vozidla s polepem společnosti a komunikovali se zákazníky jménem společnosti. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je podstatné, jak se činnost jeví třetím osobám a kdo nese podnikatelské riziko. V tomto případě to je jednoznačně společnost.
Čtvrtým znakem je výkon práce podle pokynů zaměstnavatele. Soud poukázal na to, že kurýři nepůsobili samostatně jako podnikatelé sledující vlastní výsledek, ale jejich činnost byla průběžně organizována a řízena společností. Ta jim přidělovala zakázky, určovala způsob doručení, kontrolovala jejich práci a nastavovala pravidla výkonu činnosti. Taková míra řízení přesahuje běžný obchodní vztah.
Poslední znakem výkonu závislé práce je vztah nadřízenosti a podřízenosti. Nejvyšší správní soud dovodil podřízenost z více faktorů. Kurýři byli závislí na přidělování práce společností, podléhali jejím pravidlům a jejich příjmy z této činnost tvořily podstatnou složku obživy.
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je nutné hodnotit vztah komplexně a podle skutečného fungování, nikoli podle formálního označení smluv.
Závěr
V naší advokátní kanceláři NEST LEGAL se dlouhodobě zabýváme také pracovním právem a to i tématem závislé práce a obecně problematikou tzv. švarcsystému. O závislé práci a jejich znacích stejně jako švarcsystému jsme také již dříve psali články na našem blogu.
Ať již jste zaměstnavatelem, zaměstnancem nebo živnostníkem, naše advokátní kancelář Vám nabízí komplexní posouzení Vámi řešené situace v oblasti pracovního práva. Nechte si situaci posoudit odborníkem. Naše advokátní kancelář Vám pomůže nastavit smluvní vztahy tak, aby odpovídaly právním předpisům a zároveň zůstaly pro obě strany bezpečné a výhodné.
