MENU MENU
Načítám
Zpět
Nest Legal Blog

Musí jeden z manželů platit druhému za užívání společného bytu? Nejvyšší soud přinesl zásadní rozhodnutí

11.11.2026

Rozchod manželů s sebou zpravidla přináší nejen osobní, ale také majetkové komplikace. Jednou z častých otázek bývá, kdo má právo nadále užívat společný byt či dům a zda může manžel, který se ze společné domácnosti odstěhoval, požadovat po druhém finanční náhradu za to, že nemovitost užívá sám.

Právě touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. listopadu 2026, sp. zn. 28 Cdo 1624/2026, v němž vyjasnil vztah mezi podílovým spoluvlastnictvím nemovitosti, právem manželů na společné bydlení a případným vznikem bezdůvodného obohacení.

Z rozhodnutí vyplývá podstatný závěr: Pokud byt představuje společné obydlí manželů, v němž je vedena jejich rodinná domácnost, může jej jeden z manželů užívat v celém rozsahu, aniž by tím pouze z důvodu překročení svého spoluvlastnického podílu vznikalo bezdůvodné obohacení na úkor druhého manžela. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že druhý manžel rodinnou domácnost opustil.

 

Spor o 120 000 Kč za užívání společného bytu

Posuzovaný případ se týkal manželů, kteří vlastnili bytovou jednotku v Karlových Varech, každý o velikosti spoluvlastnického podílu jedné poloviny. Od března roku 2022 byt užívala výhradně manželka, zatímco její manžel v něm již nebydlel.

Manžel následně podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako vydání bezdůvodného obohacení za období od března 2022 do října 2023. Tvrdil, že manželka užívala společnou nemovitost nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, a získala tak majetkový prospěch na jeho úkor.

Okresní soud v Karlových Varech žalobě vyhověl a uložil manželce požadovanou částku zaplatit. Krajský soud v Plzni jeho rozhodnutí následně potvrdil. Oba soudy vycházely z toho, že manželka užíváním celého bytu získala bezdůvodné obohacení odpovídající jedné polovině obvyklého nájemného.

Žalovaná se však s tímto právním posouzením neztotožnila a obrátila se dovoláním na Nejvyšší soud. Namítala především, že její právo bydlet ve společném obydlí manželů představovalo samostatný zákonný důvod užívání nemovitosti, který vznik bezdůvodného obohacení vylučuje.

Nejvyšší soud její právní argumentaci přisvědčil, rozsudky obou nižších soudů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

 

Spoluvlastnictví neznamená automaticky povinnost platit za užívání celé nemovitosti

Obecně platí, že každý podílový spoluvlastník má podle § 1117 občanského zákoníku právo k celé společné věci, přičemž výkon tohoto práva je omezen stejným právem ostatních spoluvlastníků.

Užívá-li jeden ze spoluvlastníků společnou nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez odpovídajícího právního důvodu, může mu vzniknout povinnost vydat ostatním spoluvlastníkům bezdůvodné obohacení. Typicky může jít o situaci, kdy jeden spoluvlastník užívá celý byt a druhému neumožňuje odpovídající výkon jeho spoluvlastnických práv.

Nejvyšší soud však zdůraznil, že v případě manželů je nutné vedle obecných pravidel spoluvlastnictví zohlednit také zvláštní zákonnou ochranu jejich společného bydlení.

Podle § 743 odst. 1 občanského zákoníku mají manželé obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Ustanovení § 744 občanského zákoníku pak za stanovených podmínek přiznává právo bydlení i manželovi, který nemá vlastní právo k nemovitosti, jež tvoří společné obydlí.

Nejvyšší soud při výkladu těchto ustanovení použil argument a minori ad maius, tedy argument od menšího k většímu. Jestliže totiž zákon chrání právo bydlení manžela, kterému nemovitost vůbec nepatří, tím spíše musí tuto ochranu poskytovat manželovi, který je dokonce jejím podílovým spoluvlastníkem.

Výsledkem tohoto výkladu je závěr, že právo manžela bydlet ve společném obydlí zahrnuje za uvedených podmínek oprávnění užívat celý byt, nikoliv pouze jeho poměrnou část odpovídající spoluvlastnickému podílu.

Takové užívání má zákonný právní důvod, a nemůže proto samo o sobě zakládat bezdůvodné obohacení.

 

Co když se jeden z manželů odstěhuje?

Významnou otázkou bylo také posouzení situace, kdy jeden z manželů společnou domácnost opustí a druhý v nemovitosti nadále bydlí.

V praxi se totiž často stává, že manželé spolu přestanou žít ještě před samotným rozvodem. Jeden z nich se odstěhuje a následně požaduje po druhém finanční kompenzaci za užívání celé nemovitosti.

Nejvyšší soud v této souvislosti výslovně uvedl, že právo bydlení manžela ve společném obydlí nezaniká pouze tím, že druhý manžel rodinnou domácnost opustil.

Samotné odstěhování jednoho z manželů tak nezakládá automaticky právo požadovat po druhém náhradu odpovídající obvyklému nájemnému.

Rozhodující je právní charakter užívání nemovitosti a především skutečnost, zda se jedná o obydlí manželů, v němž byla vedena jejich rodinná domácnost.

 

Znamená rozhodnutí, že jeden z manželů nemůže nikdy požadovat finanční náhradu?

Nikoli. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze vykládat tak, že by mezi manžely byly v souvislosti s užíváním společné nemovitosti vyloučeny veškeré peněžité nároky.

Nejvyšší soud upozornil na svou předchozí judikaturu týkající se zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění manželů, která za určitých okolností připouští vznik peněžitého nároku z jiného právního důvodu.

Může se jednat například o situaci, kdy jeden z manželů druhému protiprávně znemožňuje užívání společné nemovitosti. V závislosti na konkrétních skutkových okolnostech pak může přicházet v úvahu například nárok na náhradu škody.

Je proto nutné rozlišovat mezi situací, kdy jeden z manželů společnou domácnost dobrovolně opustí, a případem, kdy je z užívání společné nemovitosti fakticky či protiprávně vyloučen.

Stejně tak je třeba odlišovat právní poměry existující za trvání manželství od situace po jeho zániku, kdy mohou být rozhodující jiné právní skutečnosti a pravidla.

 

Proč Nejvyšší soud věc vrátil k dalšímu řízení?

Přestože Nejvyšší soud právnímu názoru žalované přisvědčil, její spor tím ještě definitivně neskončil.

Soudy nižších stupňů totiž dostatečně nezkoumaly, zda předmětný byt skutečně představoval obydlí manželů, v němž byla vedena jejich rodinná domácnost. Právě tato skutečnost je přitom pro uplatnění uvedené zákonné ochrany rozhodující.

Nejvyšší soud proto jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karlových Varech, který bude muset uvedenou otázku posoudit a následně znovu rozhodnout o uplatněném nároku.

Nelze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud samotnou žalobu pravomocně zamítl. Vymezil však závazný právní názor, kterým se soudy nižších stupňů budou muset v dalším řízení řídit.

 

Jaký význam má rozhodnutí pro praxi?

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1624/2026 přináší důležité vyjasnění vztahu mezi spoluvlastnickými právy manželů a zákonnou ochranou jejich společného obydlí.

Potvrzuje, že majetkové vztahy mezi manžely nelze posuzovat pouze podle obecných pravidel podílového spoluvlastnictví, ale je nutné přihlížet také ke zvláštní povaze manželství a právní ochraně rodinné domácnosti.

Praktický význam má rozhodnutí zejména v situacích, kdy manželé fakticky ukončili společné soužití, avšak manželství nadále trvá a jeden z nich zůstává ve společném bytě nebo domě.

Současně je třeba zdůraznit, že každý případ vyžaduje individuální právní posouzení. Rozhodující může být nejen vlastnický režim nemovitosti, ale také existence rodinné domácnosti, okolnosti ukončení společného soužití či případné jednání, kterým jeden z manželů zasahoval do práv druhého.

Závěrem lze shrnout, že samotná skutečnost, že jeden z manželů užívá společný byt výlučně, zatímco druhý se odstěhoval, ještě neznamená vznik povinnosti poskytovat mu finanční náhradu. Pokud je užívání bytu založeno na zákonném právu bydlení ve společném obydlí manželů, není naplněn předpoklad bezdůvodného obohacení spočívající v absenci právního důvodu užívání.

Advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. poskytuje právní poradenství v oblasti rodinného a občanského práva, včetně sporů souvisejících s užíváním společných nemovitostí, vypořádáním majetkových vztahů mezi manžely a ochranou spoluvlastnických práv.

Zdroje:

https://www.nsoud.cz/pro-verejnost-a-media/tiskove-zpravy/detail/nejvyssi-soud-uzivani-spolecneho-obydli-nad-ramec-spoluvlastnickeho-podilu-nezaklada-mezi-manzely-bezduvodne-obohaceni

https://www.nsoud.cz/fileadmin/user_upload/Uredni_deska/UD_-_civilni/Vyhlas._zneni_rozsudku_28_Cdo_1624_2026.pdf

 

Naše služby
Poskytujeme klientům služby v oblastech práva soukromého i veřejného.
ZAJÍMÁ MĚ VÍCE
  • Občanské právo
  • Obchodní právo
  • Trestní právo
  • Správní právo
  • Veřejné zakázky
  • Insolvenční právo
MENU
MENU
Na vašem soukromí nám záleží
Na naší webové stránce využíváme různé technologie, abychom Vám mohli poskytnout optimální zážitek. K nim patří zpracování údajů, které jsou technicky nutné k prezentaci webových stránek a jejich funkcionalit, rovněž další technologie, které jsou využívány k pohodlnému nastavení webových stránek.

V případě, že s tímto nesouhlasíte, můžete povolit jen tu část sbírání dat, se kterou souhlasíte.
Nastavení cookies
Soubory cookies byly navrženy tak, aby byly spolehlivým mechanismem, pomocí kterého si webové stránky zapamatují informace nebo zaznamenají aktivitu uživatele při prohlížení. Používáme je, abychom zajistili spolehlivost a bezpečnost našich stránek, sledovali jejich výkonnost a zprostředkovali personalizovaný zážitek a cílenou reklamu. Jejich povolením nám pomůžete v jejich vylepšování.
Tyto cookies jsou vyžadovány pro správnou funkčnost našich webových stránek a v našem systému je nelze vypnout.
Data použitá pouze pro statistické vyhodnocování, například návštěvnosti, počtu zobrazení jednotlivých stránek apod.
Tyto cookies jsou určené pro cílenou reklamu, které by Vás mohli v budoucnu zajímat. Tyto marketingové soubory cookie budou použity pouze s vaším souhlasem.