Právo na informace patří mezi základní práva společníků společnosti s ručením omezeným. Umožňuje jim získat přehled o hospodaření společnosti, kontrolovat její fungování a kvalifikovaně se podílet na rozhodování o jejích záležitostech. Co se však stane, pokud společník o informace požádá a společnost jeho žádost jednoduše ignoruje? Může se její mlčení považovat za odmítnutí žádosti, od kterého začíná běžet lhůta pro podání žaloby? Právě tuto otázku řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. června 2026, sp. zn. 27 Cdo 621/2025, v němž vyjasnil důležité pravidlo pro ochranu informačních práv společníků.
Právo na informace jako nástroj kontroly společnosti
Podle § 155 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), má společník společnosti s ručením omezeným právo požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do jejích dokladů a kontrolovat údaje v nich obsažené. Toto právo přitom není omezeno pouze na jednání valné hromady, ale společník jej může uplatňovat i mimo ni.
Informační právo má zásadní význam zejména pro společníky, kteří se přímo nepodílejí na vedení společnosti. Bez přístupu k relevantním informacím totiž mohou jen obtížně posuzovat její hospodaření, kontrolovat postup jednatelů nebo účinně vykonávat svá další společnická práva.
Zákon současně připouští, aby společnost poskytnutí některých informací odmítla, avšak pouze ze zákonem stanovených důvodů. Podle § 156 odst. 1 ZOK může jít například o informace utajované dle jiného právního předpisu nebo o informace veřejně dostupné.
Pokud společnost požadované informace odmítne poskytnout, může se společník podle § 156 odst. 2 ZOK domáhat jejich poskytnutí soudní cestou. Musí však respektovat zákonem stanovenou prekluzivní lhůtu, jejíž zmeškání vede k zániku práva domáhat se poskytnutí informací tímto způsobem. Právě určení okamžiku, od něhož tato lhůta začíná běžet, se stalo předmětem posuzovaného sporu.
Když společnost na žádost nereaguje
V projednávané věci se společník obrátil na společnost s žádostí o zpřístupnění dokladů a poskytnutí informací, společnost však na jeho žádost nijak nereagovala. Požadované informace tedy výslovně neodmítla, ale ani je neposkytla. Právě tato nečinnost vyvolala otázku, zda lze mlčení společnosti považovat za odmítnutí informací, od něhož začíná běžet prekluzivní lhůta pro podání žaloby.
Společník se následně domáhal zpřístupnění požadovaných dokladů a informací soudní cestou. Zatímco krajský soud jeho žalobě alespoň zčásti vyhověl, Vrchní soud v Praze rozhodnutí změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.
Spor se tak dostal až k Nejvyššímu soudu, který se zabýval dosud výslovně neřešenou otázkou počátku běhu prekluzivní lhůty podle § 156 odst. 2 ZOK. Posuzoval především, zda může tuto lhůtu spustit samotná nečinnost společnosti, případně uplynutí termínu, který společník ve své žádosti pro poskytnutí informací stanovil.
Mlčení samo o sobě neznamená odmítnutí
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotné mlčení společnosti nelze považovat za odmítnutí poskytnutí informací ve smyslu § 156 odst. 2 ZOK.
Podle soudu je odmítnutí informace právním jednáním společnosti, které musí představovat určitý a srozumitelný projev její vůle požadovanou informaci neposkytnout. Tento projev musí být adresován společníkovi a musí se dostat do jeho dispoziční sféry. Zákon sice nestanoví konkrétní formu odmítnutí, vždy však musí být z jednání společnosti patrné, že informace poskytnout nehodlá.
Pouhá nečinnost takové požadavky nesplňuje. Jestliže společnost žádost společníka ignoruje, nejde bez dalšího o odmítnutí, které by zakládalo počátek běhu prekluzivní lhůty.
Nejvyšší soud současně zdůraznil, že na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že společník ve své žádosti určí konkrétní lhůtu pro poskytnutí informací. Pokud společnost v této lhůtě neodpoví, nelze pouze z jejího uplynutí dovozovat, že informace odmítla. Jiná pravidla ovšem mohou vyplývat ze společenské smlouvy.
Pro počátek běhu prekluzivní lhůty není rozhodující ani okamžik, kdy měla společnost informace fakticky poskytnout. Ten se totiž může lišit podle povahy a rozsahu požadovaných informací či konkrétních poměrů společnosti. Zákon však počátek lhůty váže na odmítnutí informace, nikoli na nesplnění povinnosti informace poskytnout.
Společník se může bránit i bez výslovného odmítnutí
Rozhodnutí Nejvyššího soudu má pro společníky ještě jeden důležitý praktický důsledek. Pokud společnost na žádost o informace vůbec nereaguje, může se společník obrátit na soud, přestože mu dosud nezačala běžet prekluzivní lhůta podle § 156 odst. 2 ZOK.
Společník tedy není nucen neomezeně čekat na výslovné odmítnutí žádosti. Nečinnost společnosti mu nebrání domáhat se ochrany svého informačního práva soudní cestou, současně však sama o sobě nezpůsobuje zahájení běhu lhůty, jejímž uplynutím by o tuto možnost mohl přijít.
Nejvyšší soud se v rozsudku vyjádřil také k samotné povaze informačního práva. Potvrdil, že pravidla § 156 ZOK se vztahují nejen na poskytování informací v užším smyslu, ale rovněž na právo nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje v nich obsažené. Současně připustil, že právní úprava prekluzivní lhůty není zcela ideální, a upozornil na možnost upravit její délku, případně ji zcela vyloučit, ve společenské smlouvě.
Co rozhodnutí znamená pro společníky a společnosti?
Rozsudek Nejvyššího soudu posiluje ochranu informačních práv společníků hned ve dvou ohledech. Především potvrzuje, že pouhé mlčení společnosti nelze považovat za odmítnutí poskytnutí informací, a nezahajuje tedy běh prekluzivní lhůty pro podání žaloby. Zároveň však společník nemusí na výslovné odmítnutí své žádosti neomezeně čekat – i v případě úplné nečinnosti společnosti se může poskytnutí požadovaných informací domáhat soudní cestou.
Pokud jako společník narážíte na neochotu společnosti poskytovat informace, potřebujete se domoci zpřístupnění jejích dokladů nebo naopak řešíte, jak správně postupovat při vyřizování žádostí společníků, naše advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. Vám poskytne odborné právní poradenství. Pomůžeme Vám posoudit rozsah informačních práv a povinností, připravit příslušná podání či upravit pravidla ve společenské smlouvě a v případě potřeby zajistíme také zastoupení v soudním řízení.