Ústavní soud potvrdil, že i příjmy z dobrovolné prostituce podléhají zdanění
Přestože prostituce v České republice není sama o sobě trestná, její právní postavení zůstává dlouhodobě nejednoznačné. Nejde o běžnou živnost a její poskytování podléhá řadě právních omezení. Znamená to však, že příjmy získané touto činností nepodléhají dani z příjmů? Právě touto otázkou se zabýval Ústavní soud ve dvou usneseních ze dne 31. srpna 2026, sp. zn. II. ÚS 1155/26, a ze dne 9. září 2026, sp. zn. II. ÚS 2549/26. Obě rozhodnutí přinášejí důležité závěry nejen pro oblast zdanění sexuálních služeb, ale také pro obecnější otázku, jaké příjmy mohou podléhat daňové povinnosti.
Prostituce v českém právu: legální činnost bez živnostenského oprávnění
České právo přistupuje k prostituci specifickým způsobem. Samotné dobrovolné poskytování sexuálních služeb za úplatu není trestným činem, současně však prostituce není živností, kterou by bylo možné provozovat na základě živnostenského oprávnění. Trestní zákoník naopak v § 189 postihuje kuplířství, tedy zákonem vymezené formy svádění, zjednávání či kořistění z prostituce jiné osoby.
Právní úpravu této oblasti historicky ovlivnila také mezinárodní pravidla, zejména Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, označovaná jako Newyorská úmluva. Právě její význam pro možnost zdanění příjmů z prostituce se stal jedním z hlavních předmětů soudního sporu.
Dlouhodobě přitom nebylo jednoznačně vyjasněno, jak mají být příjmy z dobrovolného poskytování sexuálních služeb posuzovány z hlediska zákona o daních z příjmů. Ten totiž prostituci výslovně nezmiňuje. Jak však ukázala nynější rozhodnutí, absence výslovné úpravy sama o sobě neznamená, že takové příjmy zůstávají mimo daňový systém.
Od nepřiznaných příjmů až k Ústavnímu soudu
Posuzovaný případ se týkal ženy, u níž finanční úřad zjistil, že v letech 2012 až 2014 pravidelně směňovala vysoké částky v eurech a ukládala značné finanční prostředky na svůj bankovní účet. Správce daně dospěl k závěru, že šlo o příjmy z poskytování sexuálních služeb v zahraničí a že žena byla v rozhodném období českou daňovou rezidentkou.
Žena však tvrdila, že příjmy z prostituce nepodléhají zdanění, a v daňovém přiznání vykázala nulovou daňovou povinnost. Jelikož nepředložila evidenci umožňující přesné stanovení příjmů, správce daně přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek.
Následovalo několik let soudních sporů, během nichž se právní názory jednotlivých soudů lišily. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v únoru 2025 dospěl k závěru, že zdanění příjmů z prostituce brání Newyorská úmluva. Nejyšší správní soud však tento výklad odmítl a rozhodnutí krajského soudu zrušil. Podle jeho názoru lze příjmy z dobrovolné prostituce zdanit, neboť představují zvýšení majetku fyzické osoby a reálný ekonomický příjem, který zákon od daně neosvobozuje.
V navazujícím řízení krajský soud, vázaný právním názorem Nejvyššího správního soudu, žalobu zamítl. Spor se následně dostal až k Ústavnímu soudu, který se jím zabýval ve dvou samostatných řízeních.
Zdanění neznamená schválení činnosti
V prvním usnesení, sp. zn. II. ÚS 1155/26, se Ústavní soud zabýval především samotnou přípustností zdanění příjmů z dobrovolné prostituce.
Ztotožnil se se závěrem správních soudů, že tyto příjmy lze podřadit pod § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů, tedy mezi příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních právních předpisů. Taková činnost nemusí být v zákoně výslovně vyjmenována, aby příjmy z ní mohly podléhat zdanění.
Ústavní soud zdůraznil, že rozhodující je skutečný ekonomický přínos pro poplatníka. Jestliže určitá činnost vede k reálnému zvýšení jeho majetku a zákon příslušný příjem od daně neosvobozuje, může takový příjem podléhat daňové povinnosti. Pro zdanění přitom není rozhodující morální hodnocení dané činnosti ani skutečnost, zda ji lze vykonávat na základě živnostenského oprávnění.
Soud odmítl také argument, že by se stát výběrem daně z prostituce dopouštěl kuplířství. Samotné vybírání daně totiž nepředstavuje účast na poskytování sexuálních služeb ani kořistění z prostituce ve smyslu trestního zákoníku. Stejně tak podle Ústavního soudu zdanění neodporuje Newyorské úmluvě, neboť z jejího obsahu nelze dovodit obecný zákaz zdaňování těchto příjmů.
Významnou roli sehrál rovněž princip daňové rovnosti. Podle Ústavního soudu by nebylo odůvodněné, aby osoby poskytující sexuální služby byly z daňové povinnosti vyňaty pouze díky povaze své činnosti, zatímco jiné osoby dosahující srovnatelných příjmů by daň odvádět musely.
Může dlouhodobá praxe založit očekávání, že se daň neplatí?
Druhé usnesení, sp. zn. II. ÚS 2549/26, se zaměřilo zejména na otázku legitimního očekávání. Stěžovatelka namítala, že příjmy z prostituce nebyly v České republice dlouhodobě zdaňovány a že tomu odpovídala i veřejná vyjádření politických představitelů. Domnívala se proto, že měla oprávněný důvod očekávat, že její příjmy zdanění nepodléhají.
Ani s touto argumentací však neuspěla. Ústavní soud připomněl, že legitimní očekávání může být založeno zejména dostatečně konkrétním a spolehlivým ujištěním orgánu veřejné moci nebo ustálenou a jednotnou správní či rozhodovací praxí.
Pouhá veřejná vyjádření politiků ani tvrzení, že finanční správa obdobné příjmy v minulosti nezdaňovala, však k prokázání takové praxe nepostačují. Stěžovatelka navíc nepředložila důkazy o existenci ustáleného postupu finančních orgánů, který by její očekávání mohl odůvodnit.
Ústavní soud proto neshledal porušení jejích základních práv a také druhou ústavní stížnost odmítl.
Co rozhodnutí znamenají pro daňovou praxi?
Obě usnesení potvrzují, že příjmy z dobrovolného poskytování sexuálních služeb podléhají dani z příjmů, přestože prostituce není v českém právu upravena jako běžná podnikatelská činnost. Ústavní soud tak zdůraznil, že pro vznik daňové povinnosti je rozhodující skutečná ekonomická povaha příjmu, nikoli právní či společenské hodnocení činnosti, z níž pochází. Současně připomněl, že pouhé přesvědčení poplatníka o nezdanitelnosti určitých příjmů nemůže samo o sobě založit legitimní očekávání.
Pokud si nejste jisti daňovým režimem svých příjmů, řešíte postup finančního úřadu nebo potřebujete právní pomoc v průběhu daňové kontroly či při obraně proti rozhodnutí správce daně, naše advokátní kancelář NEST LEGAL s.r.o. Vám poskytne odborné právní poradenství. Pomůžeme Vám posoudit Vaše daňové povinnosti, připravit potřebná podání a zajistíme zastoupení v daňovém i navazujícím soudním řízení.
